Poslání Jiřího Hellera

Vystudoval na FTVS, kterou ukončil v roce 1965. Po promoci nastoupil do Výzkumného ústavu penologického, kde pracoval na koncepci postpenitenciární péče. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy odmítl podepsat souhlas se vstupem vojsk, což mu přineslo výpověď a zákaz práce v oboru. Tehdy již byl v psychoterapeutickém výcviku a Jaroslav Skála ho 1. 6. 1970 přijal na místo sanitáře na protialkoholní záchytné stanici.

Dr. Skála brzy rozpoznal Jiřího terapeutické, komunikační i koncepční schopnosti a pověřil ho vybudováním první specializované léčebny pro léčbu závislých žen v Lojovicích. Od 11. 10. 1971 Jiří léčebnu vedl, nějaký čas dokonce jako terapeut, sanitář a provozář v jedné osobě. V Lojovicích vybudoval pod supervizí Jaroslava Skály komplexní léčebný program pro ženy závislé na návykových látkách včetně rodinné terapie a unikátního doléčovacího programu, který funguje nepřetržitě dosud (50let) s velmi dobrou pověstí a kterým dosud prošlo více než 6 000 závislých žen. Měl zásadní podíl na tom, že se přesun programu z Lojovic do Prahy v roce 2002 obešel bez přerušení provozu. A na tom nejvýznamnějším prvku doléčovacího programu, ženského lůžkového oddělení – hromadné opakovací kúry v Albeři – byl realizován každý rok od roku 1974.

V roce 1988 založil Jiří Heller společně s tehdy rok a více abstinujícími pacientkami Pavučinu – svépomocné sdružení pro ženy závislé na návykových látkách, která svými aktivitami podporuje své členky v abstinenci i v obtížných životních situacích a jejíž členky pomáhají jako laické terapeutky pacientkám prodělávajícím aktuálně ústavní odvykací léčbu.

V v roce 2002 obnovil socioterapeutický klub KLUS, který byl založen Jaroslavem Skálou a posledních 15 let je KLUS opět jedním z oblíbených socioterapeutických programů a je otevřený všem abstinujícím závislým.

Jiří Heller se dlouhodobě angažoval v psychoterapeutickém vzdělávání. Věnoval se psychoterapeutické ambulanci, kde poskytoval vztahové a adiktologické poradenství. Pomohl tak i mnoha významným osobnostem z lékařských i uměleckých kruhů. Z dalších aktivit nesmíme opomenout spolupráci s Miroslavem Plzákem na Lince důvěry, podíl na koncepci péče o uprchlíky ze zemí bývalé Jugoslávie, "suché námořní plavby" pro abstinující a jejich blízké.

Jiří Heller pro většinu z nás znamenal nejen opěrný bod v našem doléčování, ale byl také přítelem, na kterého jsme se mohly kdykoliv obrátit. Moc nám chybí…