Je hodně mužů, kteří si váží žen, které dokázaly řešit svoji závislost a daří se jim. Navíc, až budeš aspoň pár měsíců po léčbě, uvidíš, jak se Ti zvedne sebevědomí, budeš líp vypadat, líp se cítit a přitáhneš k sobě lidi, které budeš sama chtít.

Pokud to bude partner, se kterým jsi byla už před léčbou, tam záleží na tom, jak hodně byl vztah narušen Tvým pitím. Zda jste oba ochotni na vztahu pracovat protože Ty budeš mít novým postoj nejen k alkoholu, ale i a k sobě samé.

Chce to čas, trpělivost a pochopení všech zúčastněných stran. Nemůžeš najednou chtít ani od muže, ani od dětí, aby bylo všechno okamžitě jako dřív. Ztracená důvěra se těžce hledá, ale jde to. Je dobré ukázat, že máš snahu, respektuješ ostatní, ale sama respekt nevyžaduješ. Taky pomáhá, když se rodina dozví o závislosti i odbornější informace a spolupracuje s Tebou na doléčovacím programu.

Odpustíš. Když budeš v pořádku, získáš sebevědomí, budeš si víc věřit, začneš se mít ráda, a s tím souvisí i odpuštění. Je za námi hodně zpřetrhaných vazeb, zničených vztahů, rozbouraných snů a přání, ale to se už vrátit nedá. Neodpustit si, by bylo mnohem složitější, protože bys nepřijala sama sebe takovou, jaká jsi byla a jaká jsi teď.

To kdyby člověk věděl :). Každý můžeme klopýtnout, je důležité řešit okamžitě případnou recidivu nebo jiný zdravotní problém. Potom je důležitá podpora blízkých i komunity. Ale pokud se jednou rozhodneš, opravdu rozhodneš bez sebemenší pochybnosti, upřímně a trvale, tak to bude fungovat.

To je dobré si připravit hned po skončení léčby, protože to budou asi ty těžší chvilky. Představ si situace, do kterých se asi dostaneš a jak na ně budeš reagovat. Nejjednodušší (a zároveň nejtěžší), je říct "Dík, ale nepiju alkohol". "Díky za pozvání, ale já teď podobné akce vynechávám". "Díky, ale tu lahev dej kolegovi"… atd. Bude hodně záležet na Tvém postoji a sebevědomí a taky na tom, co všechno bude Tvoje okolí vědět.

Tohle souvisí trochu s tou předešlou otázkou. Nejjednodušší odpověď je – nepiju, protože jsem závislá, prošla jsem léčbou a rozhodla jsem se pro abstinenci. Tohle říct není úplně jednoduché a zase záleží na tom, komu to budeš říkat. Je to člověk na kterém Ti záleží a chceš k němu být upřímná a otevřená? Nebo je to někdo na oslavě nebo v práci, na kom Ti nezáleží a nepotřebuješ (nechceš) s ním sdílet svůj osobní život? Pak postačí odpověď – protože jsem se tak rozhodla. Představ si, co bys chtěl slyšet od člověka, kterého by ses takhle sama zeptala dříve.

Léčba Ti poskytne ten nejdůležitější návod jak fungovat bez alkoholu, jaké principy dodržovat, co si v životě ohlídat, abys prosperovala a byla v abstinenci důsledná. Určitě je velmi důležité neopustit doléčovací program v prvních 3 letech, kdy si budeš upevňovat svoji novou identitu a mnohdy i budovat úplně nový život – osobní i pracovní. Dobrá podpora Ti může být inspirací i vzorem. Může být dobrým průvodcem na cestě k trvalé abstinenci.

To je velmi těžká otázka. Mnohé z nás se o to pokoušely a neúspěšně.

Pokud je Tvůj partner závislý, budeš mít sama co dělat se sebou, natož abys ještě zvládala pijícího partnera. Navíc hrozí, že tě bude přemlouvat, může vyhrožovat, vydírat…Jedna z doporučených zásad apolinářského desatera zní: udržovat suchý dům, tj. nemít doma žádný alkohol, aby sis vytvořila sama pro sebe tzv. bezpečné prostředí. Tohle s pijícím partnerem nelze.

S abstinencí přichází znovu touha a prostor začít se věnovat zase svým koníčkům a zájmům, na které nebyl v době aktivní závislosti čas. Pro někoho je to sport, pro někoho péče o zahradu, četba, malování, nová práce, podnikání. S abstinencí naopak začneš objevovat, jak je život barevný a krásný. Kolik možností nabízí a co vše nové se ještě můžeš naučit, objevit, prožít.

Možná to nepůjde tak lehce a rychle, jako s drogou, ale půjde to. Sama po pár letech uvidíš, že se můžeš naplno smát, tančit, blbnout, a to i bez podpory léků nebo alkoholu. Třeba to bude trochu "jiné", než dřív, ale kdo má v sobě radost a chuť do života, užije si každou chvíli.

To je jedna z našich mylných představ, že to okolí o nás nevědělo. Většinou tomu tak není. Ale pokud to o vás věděli opravdu jen ti nejbližší (např. ti co s Tebou sdíleli společnou domácnost) a před ostatním světem se Ti to dařilo skrývat, pak je to zase jen a jen na Tobě, jak hodně chceš být otevřená a sdílná. Je to jen a jen Tvoje rozhodnutí, komu se s tím svěříš a komu ne.

Když budeš upřímná a přirozeně otevřená, Tvoje okolí to přijme s respektem a pochopením. A pokud Tě někdo odsoudí, je to jeho problém a do Tvého života nepatří. Přijde Ti do života mnoho nových přátel, ať už z období léčby či doléčování nebo někdo úplně nový z nové práce. Závislost už zdaleka není tabu a ostuda, abstinujícím spíš jejich okolí drží palce.

To se může stát a spousty z nás si tím prošly poměrně brzy, v prvním nebo ve druhém roce po ukončení léčby. Důležité je nenechat to "rozběhnout" a co nejdříve kontaktovat buď Apolinář nebo svoji Apolenku. Nejlepší je dohodnout se s rodinou, že kdyby k tomu došlo, zavolají nějakému důvěryhodnému kontaktu, že jsi porušila abstinenci a dál už to nech na nich. Nemá smysl je přemlouvat, oni by měli být ti, kteří Ti pomohou, Tobě se to asi moc chtít řešit nebude.

Určitě ano. Známe těch případů od Apolináře mnoho. Ať už se jedná o kříženou závislost alkohol/ drogy, alkohol/ prášky a nebo alkohol/ PPP (poruchy příjmu potravy) . Bez odborné pomoci to asi půjde těžko. Je to náročnější proces, ale pokud se pro to rozhodneš, budeš mít k dispozici odbornou pomoc a budeš-li důsledná v dodržování doporučeného režimu, pak můžeš dlouhodobě prosperovat a žít šťastný a plnohodnotný život. Občas se stává, že se jedné závislosti dává přednost a ta další je spíš na druhé koleji, ale to je normální, uvidíš sama.

Pokud se jedná u plnoleté děti, můžeš s nimi přijít do ambulance Apolináře a tam se poradit co dál. Pokud nejsou plnoleté, zase se o první pomoc/ radu můžeš obrátit na Apolináře či jinou léčebnu v okolí Tvého bydliště a požádat o pomoc. Hlavně se nesnaž pomáhat jim sama nebo je omlouvat, tolerovat a zjednodušovat situaci. Prostě je přiveď.