Pavla Schwarbecková

Doma jsem hodně trpěla od malička, už to nechci používat jako výmluvu, ale je to fakt se kterým se začala rozvíjet i má závislost. Můj otec byl alkoholik který nás mlátil a v dětství mě zneužíval. Toužila jsem stát se někým jiným, přenést se do jiného světa. Mám o deset let staršího bratra kterého mi dávali za vzor. Záviděla jsem mu, byl mým guru. Je také alkoholik tč. osmnáct let abstinent.

Na základní škole jsem začala zvracet jídlo, chtěla jsem být hubená a hodně jsem si vymýšlela aby nikdo nepoznal z jaké jsem rodiny a kdo jsem doopravdy. V patnácti letech přišel první pokus o sebevraždu. Díky talentu mne přijali do Prahy na výtvarnou školu kde jsem se dostala k pervitinu. To už jsem také vypila šest piv, sem tam panáka zelené. Bratr také studoval v Praze na vysoké škole a hodně jsme kalili spolu.

Ve druháku už jsem si píchala do žíly a vypila osmadvacet piv. Ze školy mne vyhodili a vzali na jinou uměleckou školu, kterou jsem také nedodělala a vrátila se do rodného města a v devatenácti letech začala studovat gymnázium. Byla jsem téměř dva roky čistá, provdala se a po manželově nevěře se vrátila ke šňupání a tvrdému alkoholu. Byla jsem skoro bezdomovec.

Začala jsem žít s novým přítelem v Teplicích. Odstřihla jsem se od drog, ale postupně jsem se propíjela až k litru vodky. Pomočovala jsem se ve spánku, měla okna, kocoviny a znovu sebevražedné myšlenky. Ani tříměsíční pobyt na psychoterapeutickém oddělení mi nepomohl. Tvrdila jsem, že když jsem ze dne na den přestala s drogami, nejsem závislá.

Pád pokračoval, rozešla jsem se s přítelem, přicházela o jednu práci za druhou a brala si víno do práce. Když jsem stála před rozhodnutím jestli práce nebo alkohol, vybrala jsem si chlast. Opět jsem přežívala v zahradním domku a živila se výhradně krabicovým vínem. V tu dobu se stal můj otec nesvéprávný s alkoholovou demencí. Diagnostikovali mu rakovinu konečníku. Tehdy jsem si dala dva pokusy nastoupit protialkoholní léčbu v Horních Beřkovicích, ale nenastoupila. S podezřením na žlučník mě přijali do nemocnice kam jsem si přinesla k hospitalizaci krabicové víno a nadýchala tři promile. Byla jsem podvyživená, neudržela stolici, jen jsem chlastala a spala. Prodělala jsem tam delirium, totální stav šílenství. Málem jsem umřela. Tři měsíce po hospitalizaci jsem si dala na dovolené s přáteli sklenku vína ze které byla láhev. A toto léto jsem se seznámila na hudebním festivalu s mým současným partnerem a přišla do jiného stavu.

Kdybych neotěhotněla, uchlastala bych se. Vyhledala jsem pomoc a nastoupila k Apolináři kde jsem se znovu narodila a čtyři dny po dokončení léčby porodila naší lásku Johanku. Čtyřikrát za život jsem potratila a teď se mi splnil sen. Závislost je ale silnější než mateřská láska a proto mám kolem sebe vybudovanou silnou a bezpečnou abstinenční síť. ANO jsem alkoholička